Všechno se dá zvládnout… jen ty zuby mě mrzí
Představujeme vám Jitku – dobrovolnou koordinátorku pro mimořádné události na Bruntálsku. Dříve pracovala jako hypoteční specialistka, dnes je šťastnou důchodkyní, která se s neuvěřitelnou energií vrhla do pomoci při nedávných povodních.
„Byla jsem holka pro všechno,“ hodnotí praktická Jitka. Pomáhala přijímat, třídit a vydávat humanitární pomoc ve spontánně vzniklém místě v Mnichově, i ve skladu humanitární pomoci v Branticích, kam jezdila s kamarádkou Janou. Pomoc přicházela od lidí, pro lidi – od lopat a krumpáčů až po hrábě a dezinfekci.
Nejtěžší chvíle? „Vyprávění lidí… Jedna babička u plotu říkala, že všechno se zvládne, opraví, jen ji mrzí, že jí uplavaly zuby. A takový milý dědoušek, co přišel o své celoživotně vypěstované bonsaje. Lidi asi přišli o zásadnější věci, ale pro něj ty bonsaje byly moc důležité.“
Co by Jitka vzkázala těm, kdo chtějí pomoci? „Zvažujte prosím, co posíláte do humanitárních sbírek, ať to směrem k té konkrétní události dává smysl. V tomto případě byly potřeba třeba krumpáče, lopaty, sava, kolečka, hrábě. Komplikované to bylo s léky na předpis, dobrovolník je nemůže vydat a vzít si na zodpovědnost, že se pak člověku něco stane.“
A malá vychytávka na závěr, která dobrovolníkům usnadní třídění materiálu – když se u bot svážou tkaničky. Stejně tak napomůže lepší spárování ponožek nebo rukavic. Ušetří to spoustu času při hledání, znáte to, lichožrouti ti se nadělají paseky.
Děkujeme Jitce za její nasazení a lidskost i všem dobrovolníkům, kteří při povodních pomohli i všem, kteří darovali potřebné potřebným.
Aktivita je z projektu financovaného z rozpočtu Moravskoslezského kraje a za podpory Ministerstva vnitra.
Všechno se dá zvládnout… jen ty zuby mě mrzí
Představujeme vám Jitku – dobrovolnou koordinátorku pro mimořádné události na Bruntálsku. Dříve pracovala jako hypoteční specialistka, dnes je šťastnou důchodkyní, která se s neuvěřitelnou energií vrhla do pomoci při nedávných povodních.
„Byla jsem holka pro všechno,“ hodnotí praktická Jitka. Pomáhala přijímat, třídit a vydávat humanitární pomoc ve spontánně vzniklém místě v Mnichově, i ve skladu humanitární pomoci v Branticích, kam jezdila s kamarádkou Janou. Pomoc přicházela od lidí, pro lidi – od lopat a krumpáčů až po hrábě a dezinfekci.
Nejtěžší chvíle? „Vyprávění lidí… Jedna babička u plotu říkala, že všechno se zvládne, opraví, jen ji mrzí, že jí uplavaly zuby. A takový milý dědoušek, co přišel o své celoživotně vypěstované bonsaje. Lidi asi přišli o zásadnější věci, ale pro něj ty bonsaje byly moc důležité.“
Co by Jitka vzkázala těm, kdo chtějí pomoci? „Zvažujte prosím, co posíláte do humanitárních sbírek, ať to směrem k té konkrétní události dává smysl. V tomto případě byly potřeba třeba krumpáče, lopaty, sava, kolečka, hrábě. Komplikované to bylo s léky na předpis, dobrovolník je nemůže vydat a vzít si na zodpovědnost, že se pak člověku něco stane.“
A malá vychytávka na závěr, která dobrovolníkům usnadní třídění materiálu – když se u bot svážou tkaničky. Stejně tak napomůže lepší spárování ponožek nebo rukavic. Ušetří to spoustu času při hledání, znáte to, lichožrouti ti se nadělají paseky.
Děkujeme Jitce za její nasazení a lidskost i všem dobrovolníkům, kteří při povodních pomohli i všem, kteří darovali potřebné potřebným.
Aktivita je z projektu financovaného z rozpočtu Moravskoslezského kraje a za podpory Ministerstva vnitra.
