Když se Bruntálsko potýkalo s ničivými povodněmi, jednou z prvních, kdo se aktivně zapojil do pomoci, byla Anička – dobrovolná koordinátorka pro mimořádné události na Bruntálsku, která se rychle stala neformální koordinátorkou krizové pomoci ve Vrbně pod Pradědem. Její příběh je příkladem toho, jak může i jednotlivec s odhodláním, znalostmi a přístupem „když ne my, tak kdo?“ významně ovlivnit zvládání mimořádných situací.
Anička nebyla na podobné situace zcela nepřipravená. Díky absolvovanému školení v RDC MSK, které bylo určeno pro koordinátory pomoci při mimořádných událostech, znala základní principy – rozdělení území, monitoring potřeb, organizaci dobrovolníků nebo distribuci pomoci z centrálního místa.
„Přesto mě překvapilo, jak pomalu a v omezené míře přicházela pomoc ze strany institucí – města, státu i neziskovek. Minimálně první týden platilo, že co jsme si nezařídili sami, to jsme neměli. Ani později se to výrazně nezlepšilo,“ říká Anička otevřeně.
Ve chvíli, kdy doma nemohla začít se sanací – před domem totiž zůstávalo hlavní koryto rozvodněné Střední Opavy – se rozhodla zapojit jinde. „Obecně mi přijde nejefektivnější pomáhat tím, co člověk umí nejlépe – využít své specifické znalosti a dovednosti.“
V neděli odpoledne, jakmile voda začala opadat, byly ulice plné lidí a ve facebookové skupině se začaly hromadit dotazy, zmatky a neověřené informace. Anička a její tým si uvědomili, že rychlé a spolehlivé informace budou klíčové.
Už v pondělí ráno spustili jednoduchý informační web vrbnopovodne24.cz, kde lidé našli ověřené zprávy o průjezdnosti cest, aktuálních potřebách či výzvách. Později s nimi začalo spolupracovat i město a sdílelo oficiální informace právě skrze tento web.
Web sloužil také jako nástroj pro nábor a koordinaci dobrovolníků. Díky rychlé reakci se první přihlášky začaly scházet už v pondělí – tedy pouhé dva dny po kulminaci povodně.
Výsledek? Už první sobotu po záplavách bylo možné nasadit přes 100 dobrovolníků v rámci jednoho dne. A to díky systému, který Anička a její tým zvládli dát dohromady ve velmi krátkém čase.
Jedním z klíčových kroků bylo zřízení pomocného centra ve spolupráci s firmou Marli, která jako jedna z mála nepřišla o elektřinu. Centrum sloužilo nejen jako základna pro koordinaci dobrovolníků, ale i jako hlavní bod pro příjem a distribuci humanitární pomoci.
Díky své poloze a aktivní online komunikaci se právě tady koncentrovala většina materiální pomoci, která do Vrbna dorazila. „Troufám si říct, že během prvního týdne jsme měli větší a častěji využívaný sklad než samotné město,“ dodává Anička.
Anička nezastírá, že nešlo všechno hladce. Například se nepodařilo zajistit pojištění pro dobrovolníky, na což ale byli všichni předem upozorněni. I to je cenná zkušenost pro příště – a motivace k dalšímu zlepšování připravenosti na mimořádné situace.
Děkujeme Aničce za její nasazení a iniciativu. Její příběh ukazuje, jak velký rozdíl může udělat jeden člověk, který neváhá jednat, když je to nejvíce potřeba.
Aktivita je z projektu financovaného z rozpočtu Moravskoslezského kraje a za podpory Ministerstva vnitra.
Když se Bruntálsko potýkalo s ničivými povodněmi, jednou z prvních, kdo se aktivně zapojil do pomoci, byla Anička – dobrovolná koordinátorka pro mimořádné události na Bruntálsku, která se rychle stala neformální koordinátorkou krizové pomoci ve Vrbně pod Pradědem. Její příběh je příkladem toho, jak může i jednotlivec s odhodláním, znalostmi a přístupem „když ne my, tak kdo?“ významně ovlivnit zvládání mimořádných situací.
Anička nebyla na podobné situace zcela nepřipravená. Díky absolvovanému školení v RDC MSK, které bylo určeno pro koordinátory pomoci při mimořádných událostech, znala základní principy – rozdělení území, monitoring potřeb, organizaci dobrovolníků nebo distribuci pomoci z centrálního místa.
„Přesto mě překvapilo, jak pomalu a v omezené míře přicházela pomoc ze strany institucí – města, státu i neziskovek. Minimálně první týden platilo, že co jsme si nezařídili sami, to jsme neměli. Ani později se to výrazně nezlepšilo,“ říká Anička otevřeně.
Ve chvíli, kdy doma nemohla začít se sanací – před domem totiž zůstávalo hlavní koryto rozvodněné Střední Opavy – se rozhodla zapojit jinde. „Obecně mi přijde nejefektivnější pomáhat tím, co člověk umí nejlépe – využít své specifické znalosti a dovednosti.“
V neděli odpoledne, jakmile voda začala opadat, byly ulice plné lidí a ve facebookové skupině se začaly hromadit dotazy, zmatky a neověřené informace. Anička a její tým si uvědomili, že rychlé a spolehlivé informace budou klíčové.
Už v pondělí ráno spustili jednoduchý informační web vrbnopovodne24.cz, kde lidé našli ověřené zprávy o průjezdnosti cest, aktuálních potřebách či výzvách. Později s nimi začalo spolupracovat i město a sdílelo oficiální informace právě skrze tento web.
Web sloužil také jako nástroj pro nábor a koordinaci dobrovolníků. Díky rychlé reakci se první přihlášky začaly scházet už v pondělí – tedy pouhé dva dny po kulminaci povodně.
Výsledek? Už první sobotu po záplavách bylo možné nasadit přes 100 dobrovolníků v rámci jednoho dne. A to díky systému, který Anička a její tým zvládli dát dohromady ve velmi krátkém čase.
Jedním z klíčových kroků bylo zřízení pomocného centra ve spolupráci s firmou Marli, která jako jedna z mála nepřišla o elektřinu. Centrum sloužilo nejen jako základna pro koordinaci dobrovolníků, ale i jako hlavní bod pro příjem a distribuci humanitární pomoci.
Díky své poloze a aktivní online komunikaci se právě tady koncentrovala většina materiální pomoci, která do Vrbna dorazila. „Troufám si říct, že během prvního týdne jsme měli větší a častěji využívaný sklad než samotné město,“ dodává Anička.
Anička nezastírá, že nešlo všechno hladce. Například se nepodařilo zajistit pojištění pro dobrovolníky, na což ale byli všichni předem upozorněni. I to je cenná zkušenost pro příště – a motivace k dalšímu zlepšování připravenosti na mimořádné situace.
Děkujeme Aničce za její nasazení a iniciativu. Její příběh ukazuje, jak velký rozdíl může udělat jeden člověk, který neváhá jednat, když je to nejvíce potřeba.
Aktivita je z projektu financovaného z rozpočtu Moravskoslezského kraje a za podpory Ministerstva vnitra.